Prožitek je dar

Prožitek, který zůstává

Poslední zářijový víkend už několik let patří tango maratónu v Mikulově. Jsem součástí organizačního týmu a mám možnost si tuto nádhernou akci užít i jako tanečnice. Podívat se jiného světa plného tance, hudby a sdílené energie. V hodinách a hodinách podmanivého tanga se čas doslova rozpustí a svět se změní k nepoznání.

I letos jsem tam byla naplno, se vším, co ke mně patří. Hudba, dotek, úsměvy i ten pocit, když ti někdo rozumí beze slov. Byly to chvíle, kdy tělo mluvilo řečí, kterou srdce okamžitě rozpozná. A já si znovu uvědomila, jak moc dokáže prožitý okamžik proměnit obyčejným den v nezapomenutelný.

Tohle je zážitek, který už mi nikdo nevezme. Probdělé noci se dospí, utančené nohy si odpočinou, ale zážitek, ten zůstane.

Je to trochu podobné jako tvoření. Když se člověk ponoří do malování nebo jiné činnosti, která ho pohltí, dostane se do flow. Vše kolem se rozplyne a zůstává jen tady a teď – přítomnost, která má v sobě kouzlo. Člověk necítí tlak času, neslyší rušivé myšlenky, jen vnímá proud, který ho nese. Stejně jako hudba při tanci. Ať už štětcem, barvami, pohybem nebo hudbou – všechno se propojí do jedné harmonie. Takové chvíle se neztratí. Nepotřebují být vyfocené, zdokumentované, ani vysvětlené. Prostě jsou. A protože se staly, nesou si v sobě věčnost. Jsou jako stopy v duši, které se nikdy nesmažou, i když se k nim už třeba nikdy vědomě nevrátíme.

Jenže – ne každý zdroj dokonalého prožitku je stejný pro všechny z nás. Mně funguje tanec nebo tvoření, jinému může přinést radost tichá procházka lesem, zpěv, zahrada, sport nebo vaření. Každý si potřebujeme najít svůj vlastní zdroj, ze kterého budeme čerpat. Ten zdroj je jako pramen – když jej pravidelně navštěvujeme, nikdy nevyschne a vždycky nás osvěží. Možná to chce trochu hledání a zkoušení, než objevíme, co je to naše pravé, ale stojí to za to. Protože právě on nám dává sílu, uzemňuje nás a připomíná, co to znamená být skutečně živý. A je úplně v pořádku, že se ten zdroj časem mění – stejně jako my rosteme a vyvíjíme se.

A možná je to celé o připomínce, že štěstí není v plánech, které možná jednou vyjdou, ani v minulosti, kterou změnit nemůžeme. Je v těch okamžicích, kdy se zastavíme, otevřeme srdce a dovolíme si vnímat. Kolikrát míjí den za dnem a my ani nevnímáme, že radost byla celou dobu u nás – jen jsme se na ni nedívali. Vnímání prožitků není luxus, ale způsob, jak žít opravdově. A čím víc si dovolíme být přítomní, tím víc pokladů v sobě nosíme.

Prožitek je dar. Neuchopíš ho do dlaní, ale zůstane s tebou. Je to nitka, která se propojuje s dalšími okamžiky a nakonec z nich vznikne celý příběh našeho života. A to je na něm to nejkrásnější – protože jednou prožité už nemůžeš ztratit. 🌿