To jsem nikdy nedělala. To mi určitě půjde.

Aneb co bychom se mohly naučit od Pipi Punčochy**

Pamatuješ si na Pipi Punčochu? Tu drobnou rebelku s copánky, která bez mrknutí oka pronese: "To jsem nikdy nedělala, to mi určitě půjde." Tuhle větu prostě miluju.
A co je na tom nejlepší? Ona tomu fakt věří.
My ostatní většinou nejdřív zajásáme, směle si to představíme… a pak se raději vrátíme do své sympaticky teplé zóny pohodlí.

Ale když se na to podívám zblízka, je vlastně docela zajímavé, proč se nám do nových věcí tak často nechce. Proč nás to láká a zároveň děsí? A proč je Pipi schopná se do toho vrhnout bez dlouhého mudrování?

Slyšela jsi někdy o tom, že máme plazí mozek? Je to takový malý panikář v našich službách

V našem mozku sedí jedna potvůrka – amygdala. Odborně je to část mozku, která hlídá nebezpečí.
Neodborně je to takový malý panikář s megafonem, který má pocit, že nás pořád musí bránit před něčím hrozivým.

A když se objeví něco nového, neznámého, amygdala vyhodnotí situaci stylem:
"Aha! Neznámé = možná smrt! Rychle! Stres! Úprk!"

V dávných dobách to mělo ohromné opodstatnění.
Když se v dálce ozval podivný zvuk, když se náhle změnila stopa ve sněhu, když se na obzoru objevil někdo cizí – bylo opravdu lepší být přehnaně opatrný než příliš odvážný.
Představ si prapředka, který by si řekl:
"Hmm, tohle neznámé šustění v křoví? No proč ne, jdu se tam podívat!"
Ano… takový prapředek by tu dlouho nebyl.

Jenže my dnes žijeme v úplně jiném světě.
Nové cesty, které se nám otevírají, většinou nezahrnují život ohrožující nepřátelé ani situace. Tedy, takové, kdy hrozí srmt v první minutě. Plížívých nepřátel máme v dnešní době pořád dost a často jsou v dokonalém utajení. Ale to až někdy příště.

Jde spíš o nový pohled na život, nové projekty, nový popstup při řešení, novou dovednost…
Ale naše amygdala se ještě nedozvěděla, že už nejsme v době kamenné.
Takže spustí alarm pokaždé, když chceme vykročit mimo vyšlapanou stezku.

A tak stojíme na místě.
"Raději ne. Co kdyby…"

Pohodlíčko, které nás občas nenápadně přibrzdí

Další velký hráč na scéně je naše pohodlnost. A teď nemyslím tu milou, zaslouženou chvilku s dekou a horkým čajem – myslím ten vnitřní hlas, který tiše našeptává:
"Proč se učit něco nového? Vždyť to dělám takhle už roky. Proč to měnit? Nebo ještě lépe - proč to vůbec dělat?"

A tak jedeme v zajetých kolejích.
Někdy to děláme roky blbě a ani nás nenapadne, že by to šlo lépe.
Jindy to děláme roky dobře, jenže nás ani nenapadne, že by to šlo ještě krásněji, moderněji, hravěji nebo úplně jinak.

A někdy to dokonce neděláme vůbec – protože proč bych něco tvořila, když si to můžu koupit, objednat a vybrat z tisíce hotových možností? Je to snadnější a nemusím se vůbec namáhat.
Jenže přesně tímhle často pomaličku zabíjíme svou vlastní kreativitu.
Odevzdáváme tu nejjemnější, nejživější část sebe někomu, kdo nám hotový produkt naservíruje na stříbrném podnose.

A ono to sice na první pohled šetří čas…
Ale dlouhodobě to není pro člověka dobré.
Člověk je totiž bytost tvořivá.
A když přestane tvořit – byť drobnosti, byť jen "obyčejné" věci – začne uvnitř pomalu zhasínat.

Tvoření nás drží živé, napojené, zářivé.
Pomáhá nám být autorem svého života, ne jen konzumentem cizí práce.

A právě proto má smysl zkusit to jinak.
Drobnou změnu. Nový nápad. Novou cestu.
Ne proto, že bys musela – ale proto, že tím probudíš tu část sebe, která má tolik síly a radosti.
Která chce tvořit.
Která chce žít naplno.

Možná stačí trochu pipi odvahy

Co kdybychom si vzaly příklad z ní?
Nepotřebujeme nosit punčochy každou jinou barvou (i když… proč ne?), ale můžeme si od ní vypůjčit tu její srdečnou zvídavost.
Ten dětský přístup:
"Zkusím to. Jaké to asi bude?"

Ne proto, že musím.
Ale protože můžu.

Advent je ideální doba na zkoušení novinek

Období, kdy se všichni šíleně ženou k dokonalosti… a my můžeme potichu udělat pravý opak.

Co kdyby letos bylo všechno trochu jinak?
Jiný recept, jiná výzdoba, jiný rytmus.
Méně dokonalosti, více radosti.
Méně shonu, více klidu.
Méně "musím", více "chci".

A jestli se někdo kolem zblázní, že se to "takhle přece nedělá"?
Tak ať.
A proč jako. 😊

Možná právě to, že uděláš něco nově, jinak, jiným stylem nebo úplně atypicky, vnese do tvého života ten malý pipi-jiskřičkový zázrak.

Krásný, nově prožitý advent